Zlatý štafetář Václav Apltauer: Atletika je krásná, ale ještě krásnější dokáže být, když ji neděláte sami

Ilustrační foto
Autor: Pexels

Ve dnech 7.–10. srpna se ve finském Tampere konalo mistrovství Evropy juniorů do 20 let. České reprezentaci se tady hodně dařilo, což dokládá i zlato pro běžeckou štafetu na trati 4×400 metrů. Jejím členem byl také Václav Apltauer z Čáslavi.

Myslíte, že už jste si naplno uvědomil, co se vám to vlastně povedlo?

Pro mě osobně to bylo a vlastně pořád je neuvěřitelné. Letos se nám s oddílovými kolegy poprvé povedlo získat medaile ze štafet na domácím juniorském šampionátu a já dokázal být čtvrtý v běhu na 400 metrů v oddílovém rekordu, časem 47,66 s. Na medaili z juniorského evropského šampionátu jsem v té době vůbec nepomýšlel.

Zlatou medaili jste si domů přivezl navzdory tomu, že do finálového závodu nastoupili vaši kolegové. Můžete čtenářům vysvětlit, jak k tomu došlo?

Před šampionátem jsem se zúčastnil štafety na mezistátním utkání v Maďarsku. Už tam jsme byli informováni o případné účasti v rozběhu na ME U20. Složení rozběhové štafety se potvrdilo až v Tampere, po semifinálových bězích na 400 metrů. Tři čeští reprezentanti postoupili do finále, a proto jsme dostali šanci běžet rozběh s jasným úkolem postoupit.

Co vám těsně po závodě řekla trenérka Jana Červenková?

Měla obrovskou radost, gratulovala celé štafetě a byla pyšná na to, co jsme spolu zvládli, ale také zmínila, že se nezastavujeme a chceme zdolat další cíle. Na úspěchu má velkou zásluhu a za to bych jí chtěl ještě jednou poděkovat.

Jak na takový úspěch reagovala vaše rodina a kamarádi?

Podobně jako já tomu nemohli uvěřit, ale po celou dobu šampionátu jsme spolu byli v kontaktu a pocity jsme mohli navzájem sdílet. Překvapilo mě, kolika lidem jsem tím udělal radost, a vážím si toho.

Když jste do Finska vyrazili, cítili jste se jako adepti na jednu z medailí? Připomenu, že až za vámi skončily reprezentace Španělska a Itálie.

Osobně jsem medailové ambice až do rozběhu neměl, poté, co jsme s kluky dokázali postoupit z druhého místa, jsem ale finálové sestavě začal věřit já i celý tým. Sestavením dvou štafet se ukazuje síla této generace, je to výjimečné.

Štafeta je o společném výkonu všech čtyř závodníků. Řešíte případné rozdíly mezi svými časy, nebo to berete tak, že záleží pouze na celkovém výsledku?

Samozřejmě, že se časy řeší a trenéři měří všechny úseky na stopkách. Pokud se to ale podaří, tak je pro nás nejdůležitější společný výsledek. Já jsem se svým výkonem úplně spokojený nebyl, myslím, že jsem závod mohl zvládnout takticky lépe. Určitě je to pro mě cenná zkušenost do dalších závodů.

Znal jste se před mistrovstvím se všemi členy české štafety?

Vzhledem k tomu, že jsem s kluky soupeřil na mistrovstvích republiky, tak jsem je znal spíše od vidění. Lépe jsem je mohl poznat na krátkém reprezentačním soustředění v Nymburku, které proběhlo po mezistátním utkání v Maďarsku. Za mě můžu říct, že jsme si opravdu sedli.

Jak dlouho závodně sportujete?

Na internetu můžete dohledat můj první závod v roce 2017, ale atletice se věnuji již od svých šesti let, poté, co mě do AC Čáslav přihlásili rodiče. Velký dík patří mému dědovi, který mě na tréninky pravidelně vozil a stále vozí. Vážněji se atletice věnuji od podzimu roku 2022.

Jaký vliv na vás měly trenérské metody právě Jany Červenkové?

Odpověď je celkem jednoduchá, za poslední rok jsem si dokázal vylepšit osobní rekord ve všech disciplínách. S Janou jsme trénovali pět- až šestkrát týdně a na těžkou činku jsem si zatím pořádně nesáhnul, je kam přidávat. Její tréninkové metody na mě rozhodně mají pozitivní vliv.

Kam až byste to chtěl jako vrcholový sportovec dotáhnout?

S trenérkou jsme si jeden cíl stanovili. Mistrovství světa juniorů, které proběhne v příštím roce v americkém Eugene. Ale na nějaké vzdálenější milníky zatím nemám úplně ambice, vždy jsem se spíše snažil soustředit na přítomnost.

Bývá pro vás někdy obtížné skloubit tréninky a studium?

V tomto školním roce to zajisté bude problém, budu se soustředit na maturitní zkoušku a chtěl bych pokračovat na vysokou školu s přírodovědným zaměřením. Bude to určitě náročná cesta, taková zkouška práce s časem, ale věřím, že to zvládnu.

Kdyby se vás někdo, dejme tomu mladší než vy, zeptal, proč je dobré věnovat se atletice, co byste mu odpověděl?

Začal bych tím, že atletika je krásná, ale ještě krásnější dokáže být, když ji neděláte sami. Občas můžete mít pocit, že už nemůžete, ale stačí povzbuzení parťáka a na únavu zapomenete. Trénink bývá často náročný, ale pokud se trápíte s někým společně, zvládnete ho snáz. A když pak můžete s kamarádem sdílet radost z osobáku, znásobí se. I proto bych každému, kdo má o atletiku zájem, doporučil trénovat v klubu.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Čáslavských novin, titulek je redakční, foto ilustrační.